Sucho trápí českou krajinu již několik let. Snad nikdo dnes již nemůže popírat, že v konečném důsledku způsobuje značné hospodářské škody, velmi diskutované jsou ty v lesním hospodářství. Vysoké procento nahodilé těžby, kdy v naší zemi navíc dlouhodobě chybějí pracovní kapacity, souvisí s nadprodukcí dřevní hmoty, pro kterou zase nejsou skladové zásoby. Klesá cena dřeva na trhu. Obnova vytěžených porostů bude probíhat i v perspektivě nedostatečného zajištění odpovídajícího sadebního materiálu a ve zhoršujících se klimatických podmínkách.
Smrky ztepilé vysazované v nižších polohách nemají dnes z důvodu dlouhodobě nižších srážek a současně zvýšení teploty a tím i výparu odpovídající stanovištní podmínky. Pro lýkožrouta smrkového jsou podmínky naopak příznivé, ať již pro jeho vývoj či množství dostupné potravy. Suchem oslabené smrky nejsou schopny náporu početných populací kůrovce vzdorovat.
Mechanismus kalamitního stavu je zřejmý. Hospodaření v českých lesích, které před desítkami let probíhalo ve jménu smrkových stejnověkých monokultur, i přes uplatnění principů rozrůznění věkové a druhové struktury lesa či zvýšení zastoupení dřevin dle jejich přirozeného výskytu v posledních dekádách nezvládlo dostatečně na trendy ve výkyvech klimatu zareagovat. Změny ve struktuře lesního hospodářství spočívající ve využívání dodávek externích firem na úkor vlastních a lokálních zdrojů pracovní síly a zázemí k současné tragedii jen přispělo.
Krizový stav ale není zdaleka u konce.
A především dává lekci těm, kdo změny klimatu a nutnost na ně včas reagovat zpochybňují. Jednou z profilových děl této ideologie je publikace Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. Již při svém vydání vyvolala značné reakce, podrobně se s demagogií a zaslepeností v ní obsaženou vypořádal například Pavel Nováček v příspěvku Živá planeta : sto omylů Václava Klause. V perspektivě kůrovcové kalamity jsou omyly velmi alarmující a jeho ideologie zpochybňující klimatické změny či nutnost na ně včas reagovat arogantní a nebezpečná.
Účet za škody na lesích způsobených nikoliv suchem, ale nedostatečnou reakcí na něj, je doposud otevřený. Vedle ekonomicky měřitelných škod bude obsahovat i řadu dalších újem vyplývajících z mimoprodukčních funkcí lesa.
Můžeme se uchlácholit tím, že dosud nejde o život.
V řadě dalších environmentálních problémů, které jsou často bagatelizovány, o zdraví a život jde. A to nejen těch na globální úrovni. Také například problematiku sucha související se zásobováním obyvatel pitnou vodou pouze liberální trh opravdu nevyřeší.
Je nejvyšší čas se poučit, že větru a dešti nelze nejen poručit, jak si slibovaly totalitní režimy, ale že trendy ve vývoji počasí a klimatu nelze ani arogantně ignorovat či brát na lehkou váhu.
Citovaná literatura:
Klaus, V. 2007. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? Dokořán, Praha.
Nováček, P. 2007. Živá planeta - Sto omylů Václava Klause [online: http://sustainable.cz/zivaplaneta.htm].
Zdroj: https://frantisekjohn.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668248