Natura 2000 je často překvapení pro vlastníky budov

Zpět na Články a názory

RNDr. František John vystudoval ekologii na Katedře ekologie a životního prostředí Univerzity Palackého a humanitní environmentalistiku na Katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V rámci doktorátu se na olomoucké univerzitě zabýval biotopovými nároky bobra. Krátce působil na Arcidiecézní charitě Olomouc, kde koordinoval zahraniční a rozvojovou pomoc. Od roku 2006 pracuje na Krajském úřadě Olomouckého kraje, v současné době se zabývá implementací soustavy Natura 2000 v České republice.

Podařilo se od vyhlášení naturových lokalit u nás nějaký ohrožený druh zachránit?
Už to samotné začlenění území do Natury znamená, že jsou lokality a v nich žijící organismy více chráněni. Většinu lokalit navržených Českou republikou Evropská komise zařadila do evropského seznamu, z čehož vyplynula povinnost zejména pro kraje, aby zajistily smluvní ochranu nebo vyhlašování zvláště chráněných území do roku 2014. Pro každé chráněné území musí existovat plán péče. Ten bude obsahovat mimo jiné výčet opatření, která napomohou zachovat předměty ochrany v optimálním stavu, bude jakýmsi návodem pro vlastníky a správce. Konkrétně např. u lokalit letních kolonií letounů by se neměl výrazně měnit charakter střešní krytiny budov či by se měl dávat pozor na uchování vletových otvorů. Nelze ale jmenovat konkrétní zachráněný druh. Je potřeba zdůraznit, že u Natury nejde o ochranu těch nejohroženějších druhů. Ve většině případů se jedná o ochranu cenných druhů a stanovišť včas, tedy v době, kdy ještě nejsou přímo ohroženy vyhubením.

Netopýr velký (Myotis myotis)

Jak vlastníci budov reagují na to, že mají na půdě naturový druh?
Někdy bývají překvapeni, že jejich nemovitosti jsou tak významné, že jsou součástí evropské soustavy Natura 2000. V případě netopýrů jim začlenění do soustavy nevadí. Někdy je problém s netopýřím trusem, ale Agentura ochrany přírody a krajiny pomáhá tento problém vlastníkům řešit například instalací podlážek a igelitu k ochraně trámů. Podobná opatření budou řešit i plány péče.
Do Natury patří také ptačí oblasti, které jsou v Olomouckém kraji celkem čtyři – Jeseníky, Litovelské Pomoraví, Libavá a Králický Sněžník. V ptačích oblastech zemědělci mohou využívat dotace z evropských fondů - z programu rozvoje venkova. Jsou oprávněni např. dobrovolně posunout termín seče luk na pozdější a umožnit rozvoj ohrožených chřástalů. Jde o dobrovolný nástroj, zemědělci se nic nezakazuje ani nenařizuje. Udržení tradičního způsobu hospodaření je jednou z podmínek, která zajistí delší působení populace živočichů v lokalitě. Natura 2000 tak představuje přínos pro místní obyvatele i turistický ruch.
Jak je to v současné době s ochranou bobra?
Bobr je naturový druh, je předmětem ochrany některých evropsky významných lokalit. Během posledních desetiletí se úspěšně vrátil do naší přírody, dokonce došlo k legislativnímu přeřazení z výčtu kriticky ohrožených druhů do silně ohrožených. Nedá se říci, že by návratu bobra pomohla přímo Natura. Evropsky významné lokality, jako jsou např. Morava - Chropyňský luh a Litovelské Pomoraví, přesto představují oblasti, ve kterých se nacházejí silné životaschopné populace. Až budeme znát vývoj populace, můžeme si dovolit i určitou regulaci. Dynamika populace bobra je ovšem záležitostí dlouhodobou.
Jsou tedy dány konkrétní kvóty, kde má být jaký počet bobrů?
Stav populace by měl zůstat přinejmenším takový, jako při přípravě evropsky významných lokalit. Někde početnost může klesnout, ale jinde by se zase měla zvýšit. To umožňuje zjistit a vyhodnotit dlouhodobý monitoring prováděný na celém území Evropské unie. U bobra počítá plán péče s rozdělením území na tři oblasti. První jsou již zmíněné evropsky významné lokality, které by měly zajistit dlouhodobé přežití druhu. Dále jsou to oblasti, v nichž by se v případě výskytu větších škod přistoupilo k významnější regulaci. Ve třetí zóně by se bobr neměl z důvodu rizika velkých škod dlouhodobě vyskytovat vůbec - u nás jde například o Třeboňsko, kde by narušoval hráze rybníků. Navíc se v této krajině po staletí rybníkaří a z hlediska udržení české bobří populace tam není tohoto živočicha nutné tolerovat.
Je Olomoucký kraj v rámci Natury něčím výjimečný?
V Olomouckém kraji je celá řada zajímavých území. Například evropsky významná lokalita Horní Morava je jediným místem přítomnosti mihule potoční v povodí Moravy, Hrdibořické rybníky jsou u nás jednou ze dvou lokalit výskytu rostliny matizny bahenní.
V poslední době jste organizoval výstavu kostelních věží v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu. Co vás inspirovalo?
Myšlenku na tuto akci jsem měl asi deset let, protože se zabývám i památkami, konkrétně zvony, a při jejich dokumentaci jsem se s letouny často setkával. Je zajímavé, že letoun se sžil s člověkem, využívá jeho umělé prostředí a je na ně vázaný. Lidská činnost tak má pozitivní dopad na zachování těchto druhů. V Zábřehu jsme zpřístupnili věž kostela a půdu a napadlo mě prezentovat druhy netopýrů v prostředí, kde žijí. Fotografie vznikaly v posledních šesti letech na severní a střední Moravě. Výstavu jsme udělali u příležitosti třicátého výročí prohlášení sv. Františka z Assisi papežem Janem Pavlem II. za patrona ekologů. Osobně jsem přesvědčený, že řešení environmentálních problémů leží v oblasti změny chování, v duchovní rovině. Středověk se často zaměřoval na lidskou kulturu, na vlastní spásu - sv. František začal nazývat zvířata bratry a sestrami, což bylo v té době něco neslýchaného.
Jaký je váš názor na odlišné postoje lidí ke chráněným druhům a běžným druhům a na odlišné chování k domácím mazlíčkům a hospodářským zvířatům?
Postoj člověka k živočichu závisí na tom, jak se mu živočich líbí. Podle mého názoru lidé často přehání svůj vztah k domácím mazlíčkům - už to, že se psem mluví tak, jako s malým dítětem, není podle mě úplně v pořádku. V minulosti naopak často lidé pod vlivem různých pověr chytli „ošklivého“ netopýra a přibili jej na vrata. V této oblasti je naštěstí obrovský posun díky vědeckému poznání. V ochraně přírody by měla při plánování ochranářských kroků platit vědeckost. Ale i dnes se snadněji  prosazuje ochrana živočichů, kteří vzhledově vypadají lépe, např. motýl kontra pavouk. Může se však stát, že při ochraně atraktivního živočicha chráníme zároveň jeho biotop, takže současně s tím se udrží i ostatní živočichové.
Hospodářskými zvířaty jsem se v minulosti také hodně zabýval. Jsem pro to, aby se respektovaly přirozené vazby mezi jedinci, včetně potřeb přirozeného prostředí. Jistě především z hlediska (bio)etického, jde však ale i o kvalitu produktů -  když žije živočich v pohodě, jsou produkty (maso, mléko, vejce,…) kvalitnější i po hmotné stránce, obsahují například méně adrenalinu. Jsem pro podporu ekologického zemědělství a doufám, že ekozemědělců bude v budoucnu přibývat.
Děkuji za rozhovor. Simona Horká.

Vyšlo v Ekologických listech, Olomouc, říjen, 2009

Zpět na Články a názory