Historická mapová díla - pramen ke studiu vývoje krajiny

Zpět na Články a názory

Drobný příspěvek k tématu se zaměřuje na okolí Mohelnice. Co vše lze vyčíst z mapového listu I. vojenského mapování? Pozoruhodné je dodatečné dokreslení železniční trati Olomouc - Praha.

Historická mapová díla - pramen ke studiu vývoje krajiny

Historická mapová díla představují důležitý pramen pro studium historie krajiny. Jejich využití doposud bránila především jejich složitá dostupnost, díky novým digitálním technologiím jsou v současné době k dispozici v elektronické formě na internetu[1] zveřejněné kompletní soubory Müllerova mapování[2] a I. a II. vojenského mapování.[3] Publikované mapové listy pokrývají oblast celé České republiky. Další mapová díla stabilního katastru[4] a III. vojenského mapování[5] zatím pro značnou část střední a severní Moravy chybí. U map stabilního katastru se počítá s jejich postupnou digitalizací a zveřejněním, nepublikované mapy III. vojenského mapování nejsou v současné době z důvodu ztráty k dispozici.

Nejstarší zpřístupněné mapové dílo Müllerova mapa Moravy z roku 1716 a Müllerova mapa Čech z roku 1720 (oboje ve vydání z roku 1790) zachycuje v poměrně velkých měřítcích (cca 1 : 180 000 - Morava  a cca 1 : 132 000 - Čechy) krajinu Českých zemí ke na počátku 18. století. Z mapového díla je možné vyčíst řadu informací týkající se  hospodářského a technického využití krajiny, názvů a rozložení sídel a dalších přírodních a kulturních krajinných prvků.

Müllerova mapa se stala podkladem pro I. vojenské (josefské) mapování, které probíhalo na našem území v období 1764 – 1768; zpřesňování se uvádí do let 1780 - 1783. Výsledné mapy jsou v měřítku 1: 28 800. Mapovatelé, kterými byli vojenští důstojníci, se zaměřili na vojensky strategické krajinné prvky, což se projevilo v obsahu mapy. Podrobně byly zmapovány například komunikace, vodní toky či hospodářské využití území. Navíc byl na okraji každého listu uveden seznam obcí spolu s vojensky významnými údaji. Soubor pro Moravu se skládá ze 126 sekcí a zachoval se ve dvou vyhotoveních uložených ve Vojenském archívu ve Vídni, a to vždy v originálním listu (tzv. brouillonu) a také v jedné originální kopií (čistokresbě). Pro severní část Moravy se původní listy z let 1764 – 1768 nezachovaly, ale byly nahrazený opravenými listy, doba rektifikace se v literatuře uvádí v rozmezí let 1780 – 1783,[6] zpřesňování však probíhalo zřejmě i později, či byly do mapy zakreslované plánované situace, jak dokládá například poměrně přesné zakreslení Horního Waldsee založeného až roku 1787[7], či zakreslení plánované trati Olomouc – Praha, neodpovídající však realizovanému stavu. Mapy doprovází velice obsažný textový vojensko-geografický popis, pro Moravu  čítající 4 svazky rukopisu.

Situace zobrazená na mapovém výřezu zachycuje okolí Mohelnice.[8] Historické jádro města je ohraničeno hradebním prstencem na oproti reálnému stavu zidealizovaném půdorysu oválného tvaru. Farní chrám sv. Tomáše z Canterbury je z důvodu husté okolní zástavby zakreslen jen schematicky půdorysně, oproti tomu menší filiální kostel sv. Stanislava na východním předměstí představuje stylizovaná podoba kostelíka. Hradební okruh obklopuje předměstí se zahradami, nejvíce rozvinuté na severovýchodní straně, odkud vychází hlavní komunikace vedoucí údolím Moravy dále na sever. Na severozápadní straně je v nivě Mírovky zachycena výrazná trámová konstrukce představující šibenici. Ze severní strany kopíruje hradby dnes neexistující pravobřežní mlýnská strouha vyvedená z Mírovky, která zásobovala vodou tři mohelnické mlýny. V okolí města je zakreslena řada kaplí později zaniklých, z nichž se dochovaly barokní kaple sv. Linharta a Rocha při cestě na Úsov a kaple sv. Marka při silnici na Moravičany, obojí z poloviny 18. století. Na mapě je vyznačena plánovaná železnice spolu s nádražím, oproti realizovanému stavu je však zákres proveden východněji. Východně od města teče v široké zatravněné nivě řeka Morava rozvětvená do řady bočních ramen. V okolí města je řada obcí, některé byly v době vzniku mapy nově založené. Hlavní cesta z Mohelnice směrem na Moravou Třebovou, dnes odkloněná severněji, tvořila hlavní osu vsi typu návesní silnicovky Velké Podolí. Na návsi je zakreslena kaple sv. Trojice a ve východním cípu stavení hospodářského dvora, který byl 1787[9] zrušen a na jeho pozemcích byla založena osada Horní Válce, v mapě taktéž zakreslená. Cestu z Mohelnice do Loštic lemuje osada Dolní Krčmy, založená na pozemcích dvora olomouckých kartuziánů po roce 1786[10], která později jako předměstí srostla s rozrůstajícím se městem. V  nedalekých Vyšehorkách je stylizovaně zakreslen kostelík Všech Svatých.       

 I. vojenské (josefské) mapování - širší okolí Mohelnice

 

 I. vojenské (josefské) mapování - Mohelnice

 

 

Dalším zpřístupněným mapovým dílem jsou mapové listy z II. vojenského (Františkova) mapování, které probíhalo v letech 1836-1852. Podkladem pro mapování, kterému oproti I. vojenskému mapování předcházela triangulace, byly mapy stabilního katastru v měřítku 1 : 2880. Z map měřítka v měřítku 1: 28 800 byly odvozeny mapy generální (v měřítku 1: 288 000) a speciální (1: 144 000).

Publikovaná mapová díla dokumentují vývoj české a moravské krajiny od období zušlechtěné barokní kulturní krajiny po postupný nástup průmyslové revoluce. Mapy často představují nejstarší a mnohdy i jediné historické záznamy některých krajinných prvků, například drobných sakrálních památek. Digitalizací map a jejich publikováním na internetu se mnohonásobně usnadnila práce těm, kdo využívají při své badatelské činnosti tyto krásné historické dokumenty.

František John

Poznámky a literatura:

[1] Dostupné na internetu:  http://oldmaps.geolab.cz.

[2] Digitalizaci za účelem publikování prostřednictvím CD-ROM provedl Historický ústav AV ČR, prezentaci mapového díla na internetu provedla Laboratoř geoinformatiky UJEP.

[3] Digitalizaci provedla Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Více k digitalizaci map a jejich interpretaci a využití viz: BRŮNA, V. et al. Identifikace historických prvků ekologické stability krajiny na mapách vojenských mapování. Acta niversitatis Purkynianae. Studia Geoinfrmatica II. Ústí nad Labem, 2002, č. 81.

[4] Digitalizace map stabilního katastru probíhá ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, originály map jsou uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze.

[5] Digitalizaci map III. vojenského mapování provedla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - pracoviště Brno, prezentaci mapového díla na internetu Laboratoř geoinformatiky UJEP.

[6] Více k vývoji mapového zobrazení viz KUCHAŘ, K. Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky. 1959.; KUCHAŘ, K. Mapové prameny ke geografii Československa. Acta Universitatis Carolinae Geographica. 1967, č. 1, s. 57–97. Více k historickému mapování v našem regionu viz THIEL. Die Kartenaufnahme unseres Bezirkes. Unsere Heimat. M. Schönberg, 1934, s. 6-21.

[7] Dalším dokladem je např. zakreslení Kociánova, založeného roku 1784. Za upozornění na tuto skutečnost a další podnětné připomínky k článku děkuji RNDr. Zdeňku Gábovi.

[8] Mapový list č. 18 – Olomoucký kraj, Mohelnice. © 1st Military Survey, Section No. 18, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna; © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně; © Ministerstvo životního prostředí ČR.

[9] BŘEZINA, J. Zábřežsko v období feudalismu. Ostrava, 1963: 310.

[10] BŘEZINA, J. Zábřežsko v období feudalismu. Ostrava, 1963: 204.

 

publikace:  John, F.: Historická mapová díla – pramen ke studiu vývoje krajiny. Severní Morava. 2006, č. 91, s. 55–57.

Zpět na Články a názory